Montessori

Montessori

Vznik
Maria Montessori byla italská lékařka, která se věnovala nejprve dětem mentálně postiženým. Prostřednictvím přátelské atmosféry a podnětného prostředí včetně speciálních pomůcek dosahovala u svých svěřenců velmi dobrých výsledků. V roce 1907 založila v Římě pro chudé děti Dům dětství (Casa dei bambini), kde se montessoriovské metody a pomůcky poprvé začaly používat pro vzdělávání dětí zdravých. U nás byl vzdělávací program schválen v květnu 1998 a v současné době zde existuje asi 18 Montessori základních škol. V září 2010 bylo v Praze otevřeno první Montessori lyceum.

Jak vypadá Montessori třída
Třída je rozdělena na tzv. centra – to jsou vlastně stolky ke kterým náleží dobře přístupné police s různými pomůckami podle zaměření – čeština, matematika, kosmická výchova (tj. přírodní vědy a vztah ke světu kolem nás). Mezi centry je dostatečný prostor pro děti, které by chtěly pracovat nebo odpočívat na koberci.

 
Fotografie z Montessori třídy na ZŠ Meteorologické v Praze – Libuši.

Jak probíhá výuka
Nový den obvykle začíná kratší společnou činností (povídání v kroužku o tom, co je nového nebo jiná společná aktivita – např. jednoduchá hra, ukázka práce s novou pomůckou, pokus apod.).

Poté si každé dítě ve spolupráci s učitelem volí co půjde dělat dál – vybere si pomůcku nebo pracovní list a může si sednout ke stolu či na koberec. Úkolem učitele je připravit podnětné prostředí a pomůcky, potom už děti nevyrušuje z jejich soustředění, ale pozoruje a pomáhá pouze tam, kde je to třeba.

 Fotografie ze ZŠ Na rovině (Pardubice)

Pomůcky jsou vytvořeny tak, aby dítě samo mohlo kontrolovat řešení. Např. na obrázku má dítě označit správné místo pro písmeno „a“ – po otočení samo vidí, zda odpovědělo správně. Každé dítě tak může postupovat vlastním tempem. Přirozeně si volí úkoly, které nejlépe odpovídají jeho stupni vývoje a díky tomu poměrně snadno a rychle novou dovednost zvládne (období ideální pro rozvoj nějaké dovednosti se nazývá senzitivní fáze). Zpočátku učitel také sleduje, zda se dítě věnuje rovnoměrně všem předmětům, ale děti se to časem naučí hlídat samy.

Společně probíhá výuka výchov (tělesná, hudební, popř. dramatická), které nemusí být realizovány jako hodinové celky.

Poznámka
* Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách (1. – 5. třída).
* Protože je Montessori pedagogika do značné míry založena na schopnosti dítěte ponořit se do samostatné práce s pomůckou a vyžaduje poměrně velkou míru zodpovědnosti dítěte, může být problematické pro děti hyperaktivní, kterým více vyhovuje, jsou-li vedeny učitelem.
* Velmi vhodné je, aby dítě před nástupem do Montessori školy navštěvovalo Montessori školku.

Seznam Montessori škol v ČR: zde.

Co říkají o výuce podle M. Montessori rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky:
Společnost Montessori, o.s.
Standard (co by měla správná Montessori třída splňovat)
Město chce nabídnout rodičům školu Montessori
Individuální učení v připraveném prostředí
Wikipedie
Prokliky na konkrétní školy jsou v seznamu škol.

Literatura:
Baďuríková, Z.: M. Montessori. (Predškolská výchova, XLVII, 1993/94, č. 3-4).
Bělinová, J.: Z dějin předškolní výchovy. Praha, SPN 1980.
Cipro, M.: Prameny výchovy. Praha, Panorama 1991.
Cipro, M.: Průvodce dějinami výchovy. Praha, Panorama 1984.
Dočekalová, M.: Škola hrou. Montessori-metoda. (Betynka, IV, 1995, č.1).
Gregorová, V.: Využití prvků montessoriovské pedagogiky u dětí s kombinovanými vadami. Praha, PedF UK 1996. Diplomová práce.
Habiňáková, E.: Špeciálna a liečebná pedagogika Montessoriovej. (Predškolská výchova, 45, 1990/91, č.6).
Hainstock, E. G.: Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma 1999.
Hessen, S.: Filozofické základy pedagogiky. Praha 1936.
Hrdličková, A.: Pedagogická koncepce M. Montessoriové jako podnět i pro výchovu dětí staršího školního věku. (Pedagogická revue, XLIV, 1992, č. 4).
Hrubá, J.: Den s pedagogikou Montessori. (Učitelské listy, VII, 2000/01).
Chlup, O., Novotný, J.: Výchova v zrcadle pramenů. II. díl. Praha, DK 1950.
Jedelská, E.: Montessori – výchova ke svobodě. (Rodiče, 1998, č. 2).
Langrová, K.: Pedagogika Marie Montessoriové a české země. Praha, FFUK 1995. Diplomová práce.
Ludwig, H. a kol.: Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou, ČS EFFE 2000.
Maňasová, I.: Seznámení se školou Montessoriové v Londýně. (Predškolská výchova, 44, 1989/90, č.11).
Mišurcová, V.: O životě a díle Marie Montessoriové. (Predškolská výchova, XV, 1971, č. 4).
Mišurcová, V.: Dějiny teorie a praxe výchovy dětí předškolního věku v 19. a 20. stol. Praha, SPN a ÚÚVPP 1980.
Montessori, M.: Absorbující mysl. Praha 2003.
Montessori, M.: Objevování dítěte. Praha 2001.
Montessori, M.: Příručka vědecké pedagogiky. Praha, 1926.
Montessori, M.: Tajuplné dětství. Praha 1998.
Půlpánová, V.: Myšlenky Marie Montessoriové zapouštějí kořeny. (Učitelské listy, V, 1997/98, č. 5).
Rýdl, K.: Aktuální smysl pedagogiky Marie Montessoriové na konci 20. století. (Sborník z 5. konference o alternativní pedagogice. Olomouc, PedF UP 1995).
Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: Marek Zeman, 1994.
Rýdl, K.: Ke 120. výročí narození Marie Montessoriové. (Pedagogika, XL, 1990, č. 6).
Rýdl, K.: O radosti z poznávání. Pedagogika Marie Montessoriové. (Rodina a škola, XLV, 1998, č. 4).
Rýdl, K.: Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori. Praha, 1999.
Sajdová, V.: Marie Montessoriová a její metoda výchovy. Praha 1935.
Singule, F.: Pedagogické směry 20. století v kapitalistických zemích. Praha, SPN 1966.
Singule, F., Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha, FFUK 1998.
Šebestová, V., Švarcová, J.: Maria Montessori – aktuálně. Praha, SPgŠ 1996.
Šturmová, M.: Marie Montessoriová a její přístup k rozvíjení matematických schopností. (Specifické poruchy učení a chování. Sborník IPPP ČR 1994).
Tomášek, F.: Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu M. Montessoriové. Olomouc 1940.
Tomášek, F.: Pedagogika. Pro vychovatele a rodiče. Praha 1992.
Václavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové, LÍP 1997.
Zelinková, O.: Pomoz mi, abych to dokázal. Praha: Portál 1997.